Přinášíme vám část knihy faráře Františka Nedbala "Židé v Hořovicích a okolí" z roku 1985.
Při komentované prohlídce Židovského hřbitova nad Praskolesy 14.8. 2026 se účastníci zajímali o příběhy rodin Židů z Praskoles a proto jsme se rozhodli uveřejnit část knihy faráře Nedbala na našich stránkách. Pokud najdete nějakou chybu vzniklou přepisem, nebo můžete některé pasáže upřesnit, napište nám prosím. 

František Nedbal: Židé v Hořovicích a okolí

Kapitoly o Praskolesích - s. 30 až 35
Vydáno 1986 - 7 kopií, z nichž tato je uložena v Evangelickém kostele/bývalé synagoze v Hořovicích.

Praskolesy

Praskolesy u Hořovic jsou zemědělskou obcí při železniční trati z Prahy do Plzně a zpět.

Dnes zde bydlí mnoho zaměstnanců ČSD, též průmyslu v Hořovicích, Král. dvoře, JZD aj…

Ale již v r. 1931 pan řídící učitel Praskoles František Kukavský do monografie Hořovicka a Berounska napsal, že obec Praskolesy se staly útočištěm pronásledovaným Židům, kteří zde hledali skromné podmínky svého života.

Ano, tak tomu zde bylo před rokem 1849, kdy Židům nebylo dovoleno usadit se k bydlení kde by chtěli. Praskolesy nebyla zastrčená obec a tak obecní radní i jiní zde bydlící museli být k Židům hodně tolerantní, uznalí a snášenliví, že zde učinili výjimku a dovolili se sem Židům nastěhovat. Židé byli pilní, pracovití a vynalézaví, že nakonec byli pro obec k užitku a ne na škodu. A to jak v obchodě tak i v řemesle.

Židovská modlitebna v Praskolesích 

Židé byli v Praskolesích usazeni od dávna a také i ve značném počtu. Svědčí o tom vznik a ustavení Židovské náboženské obce a to již v r. 1838. To znamená, že to bylo ještě před r. 1849, kdy císař František Josef I. vydal zákon proti omezování pohybu Židů v mocnářství Rakouska-Uherska.

R. 1838 je také rokem postavení židovské modlitebny-synagogy v Praskolesích. Staří Židé byli horlivě věřící v Hospodina Boha otců Abrahama, Izáka i Jákoba. A jejich náboženskou i mravní povinností bylo žít na modlitbách doma ve svých příbytcích, ale i v synagoze slavit SABAT - sobotu i izraelský svátek v domě boha svého.
/ viz Žalm 84 /

Tak činili i Židé v Praskolesích u Hořovic, že si k společným bohoslužbám zde vystavěli modlitebnu. Je to dílo překvapující i úcty hodné, že těch cca 10 rodin si zde v Praskolesích postavili poměrně veliký dům ve kterém byla modlitebna, škola i byt pro rabína - kněze a byt pro učitele. / Ten dům, byť přestavěný, je zde dosud, má čp. 117, má poschodí, šíře asi 12m podle silnice a Červeného potoka a kolem zahrádka/.

Podrobnosti výstavby nevíme. Patrně všichni přicházeli pomáhat. Také dovoz a odvoz stavebnin, že si konali, zdarma, sami, svými povozy. A že i tato stavba je svědectvím, že oni Židé potomci Abrahamovi dovedli mnoho obětovat, aby měli nejen své domy, ale i dům Boží, kde by mohli chválit Hospodina Boha svého.

Zde se Židé shromaždovali k bohoslužbě každou soboru a izraelský svátek. Sem přicházeli i ze sousedních vesnic z Kotopek, Žebráku a j. a možná za stara i z Hořovic. Cestou si říkali slova Žalmu 122: Raduji se, že mi říkáno bývá: Pojďme do domu Hospodinova.

Liturgický pořad izraelské bohoslužby byl jednoduchý. Rabín se modlil, z pergamenovýho svitku četl Tóru i Proroky a Zákon Božích příkazů z pěti knih Mojžíšových. A pak to byly tklivé zpěvy žalmů Davidových se vzpomínkou na chrám Boží na Sionu v Jeruzalémě: Žalm 137 "Při řekách babylonských tam jsme sedávali a plakávali rozpomínajíce se na Sion.. Tyto dojemné zpěvy citově působily na duši člověka, že rádi je poslouchali a podle nich spolu meditovali i křesťané.

Izraelská modlitebna v Praskolesích byla postavena u Červeného potoka a má dodnes č. 117. Byl to však zrádný potok, který sbírá vodu až z Komárova a Sv. Dobrotivé i dalších polí a lesů. Za stara zde teklo mnoho vody a v době dešťů nadělal mnoho škod. Jako za velké povodně v r. 1872 v Kotopekách, Praskolesích aj. prudká voda odnesla mosty i domky, včetně Žida Jindřicha Hechta
z Praskoles. Státní správa tenkrát ještě za Rakouska postiženým přispěla na vystavění domků v Praskolesích v ulici, u nádraží, kde domek Hechtů měl č. p. 136. / dnes patří paní An. Štainerové /.

I izraelská modlitebna v Praskolesích byla postavena v blizskosti tekoucí vody Červeného potoka. A to ne náhodou, ale vědomě. Podle starých tradic v měsíci Etaním Židé slavili Nový rok. Bylo to v našem měsíci říjnu. Kultické prožití toho dne spočívalo i v tom, orthodoxní Židé - muži - vycházeli ze svých synagog, aby se modlili pod širým nebem. Kde bylo možné došli až k tekoucí vodě a do té s modlitbou na rtech drobili kousky chleba věříce, že jako tato tekoucí voda odplavuje drobečky chleba, že i tak milostivý Hospodin Bůh náš, který jeden jest, když za to budeme prosit, odnese od nás všechny naše hříchy, abychom v novém roku žili lépe než v minulém. Také další své svátky zde slavili s velikou zbožnosti. Byla to slavnost pesach - přesnice - naše velikonoce v měsíci Nísan. Byly to svátky letnice, stánků, pod zelenou a jiné. - A tak lze vzpomínat, že Židé v Praskolesích ve svých domovech i ve své modlitebně dlouhá desetiletí mohli pokojně pracovat, modlit se k Hospodinu Bohu svému, rodit se i umírat. 

Židovská škola v Praskolesích

Také V Praskolesích měli Židé nejen modlitebnu, ale i školu. Oboje bylo v jedné budově č. 117. Pro školu měli zde svého učitele. Ten děti učil nejen literním předmětům: číst, psát a počítat, ale i židovskému náboženství, dějinám Izraele od Praotců Abrahama, Izáka a Jákoba i Mojžíše a krále Davida a Boží proroky. Také něco hebrejštiny, aby rozuměli textům Tóry jak v modlitebně tak i doma při svých modlitbách.

I zde v židovské škole v Praskolesích bylo vyučování v německé řeči. To některé české rodiny měly Židům za zlé, že pomáhají českou řeč zatlačovat do pozadí a nastolují němčinu do českých vesnic. Ale byly případy, že i české děti byly sem posílány, aby se zde německy naučily mluvit i číst a psát. Bylo to za Rakouska - Uherska, kdy ten kdo německy uměl byl na tom lepší, jako i dnes kdo cestuje světem má výhodu, když se v cizině německy domluví.

Tato škola v Praskolesích byla jednotřídní a vláda R. Uherska těmto školám přála. Bylo těmto školám přiznáno právo veřejnosti, tj. že vysvědčení z těchto škol bylo tak platné, jako z každé jiné veřejné školy státní.

Ale i zde v Praskolesích tato škola brzy zanikla. Bylo to tím, že se Židé z Praskoles stěhovalí do Hořovic, Žebráku, do Prahy a jinam, když k tomu v r. 1849 dostali svolení císařským zákonem. A tak doba jejího trvání byla jen 47 let, do r. 1880, kdy byla zrušena. Jejím posledním učitelem byl Žid až z Haliče svým původem a jmenoval se Kalender.

Tuto skutečnost potvrzuje nález z doby o 100 let později. Poslední a nynější majitel tohoto domu
č. 117 musel starou budovu bývalé židovské modlitebny a školy důkladně opravit. Špatná okna, dveře, podlahy i střechu nahradit novými. Bylo to v r. 1980 (pozn. editora: špatně čitelné), nyní má rovnou střechu a když sundali krov a čistili půdu našli zde i pozůstatky po židovské Škole a to některé listy z hebrejsky vydané knihy modliteb a slabikáře. Ty jsou nyní uloženy v archivu kostela ČCE v Hořovicích, Valdecké ulici, bývalé synagoze, kde je možno vidět.

Konec Židovské náboženské obce v Praskolesích v r. 1904:

Závěr této činnosti možno připsat následkům těchto okolnosti:

1. bylo to, že po uvolnění pobytu Židů císařským zákonem z r. 1849 se i z Praskoles odstěhovalo několik židovských rodin. Byli to Hechtovi do Žebráku, do Hořovic Roubíčkové, Körper, Pollákovi i rodina Steinreichů, později velkých boháčů, a jiní.

Tím činnost židovské náboženské obce v Praskolesích značně poklesla po početní i hospodářské stránce. A za

2. Byl apel z Hořovic. V Hořovicích Židů přibývalo a jako jinde i zde chtěli mít synagogu, ale novou, pěknou a velikou jako kostel, co důstojný stánek služeb Božích i na reprezentaci před veřejností.
Z toho důvodu bylo potřebí kolaturu budoucí synagogy v Hořovicích rozšířit přifařením obou náboženských obcí v Praskolesích i Lochovících k náboženské obci v Hořovicích.

Ale nebylo to tak snadné. Obě synagogy v Lochovicích i Praskolesích byly židovské památky po rodičích, kteří je budovali s vírou a láskou i se značnými obětmi. Na stávající synagogy na obou místech byli zvyklí, rádi sem každou sobotu i svátky přicházeli na bohoslužby a měli zde i svá oblíbená místa od dětství.

A tak mnozí nechtěli s tím souhlasit, aby jejich náboženská činnost byla v Praskolesích a Lochovicích zrušena a přestěhována do nové synagogy v Hořovicích.

Než časem zvítězil návrh přestěhování a uspořádání všech tří míst: Praskolesy, Lochovice a Hořovice do jednoho celku, který by měl své středisko v nové synagoze v Hořovicích.

Toto jednání se událo v r. 1903 a 1904.

Noví majitelé býv. synagogy v Praskolesích, domu č. 117 :

Slavnost posvěcení nové izraelské synagogy v Hořovicích byla konána v sobotu 3. března r. 1904 - tj. židovského letopočtu 16. měsíce adar roku 5.664. Od té doby byly zde pravidelně konány izraelské bohoslužby i pro Židy z oblast bývalé synagogy v Praskolesích. Není zpráv, že by sem ještě nějakou dobu dojížděl konat bohoslužbu rabín z Hořovic. S prodejem synagogy v Praskolesích i Lochovicích bylo celkem spěcháno, nebo při stavbě v Hořovicích bylo počítáno s penězi za tyto modlitebny.

Nový majitel tohoto domu byl Žid patrně z Praskoles jménem Löwitus. Zavedl si zde prodej smíšeného zboží a později i pekárnu chleba. Jak co bylo přesně nevíme, ale pravdivost tuto potvrzuje i tato vzpomínka:

Pan Löwitus byl podnikavý obchodník. Z modlitebny si udělal prodejnu, sklad a dílnu na výrobu chieba. Dole v malém bytě se tísnil sám se svou rodinou. Byt nahoře v I. poschodí půjčoval, či najímal jiným, třeba křestanům. V tomto pronajatém bytě domu č. 117 od r. 1908 bydlil Alois Hrdlička, zednický mistr z Kotopek se svou manželkou Boženou r. Lepičovou z Otmič. Bydlili zde asi 4 roky a zde se se těmto manželům narodila prvorozená dcera Anička. A ta vzpomíná jak co dítě kolikrát ráno ještě v noční košilce seběhla dolů po dřevěných schodech do bytu, kde když babička Lówitusová ještě ležela, šupla k ní do postele. To bylo někdy po r. 1910, jak vzpomíná paní Anna Nedbalová, roz. Hrdl. z Hořovic č. 542.

Tento Löwitus, či Löwy byl majitelem tohoto domu č. 117 do r. 1926, to je 22 let.

V r. 1926 tento dům č. 117 v Praskolesích koupil pan František Kopáček, otec paní Čajové z Praskoles č. 36/jí a p. Jiřímu Čajovi děkují za pomoc sestavení tohoto popisu o židovské náboženské obci v Praskolesích. - Pan Kopáček zde pokračoval ve vedení pekařské živnosti i obchodu smíšeným zbožím. Též i jejich nájemci Jaroslav Prskavec a .. Toto majitelství trvalo také 22 let do roku 1948.

III. majitel býv. izraelské synagogy v Praskolesích, č.p.117 byl p. Antonín Poláček. Ten tento dům koupil v r. 1948. A i on zde pokračoval v tradici pekařství pečením dobrého chleba, aby lidé neměli hlad, staří i děti. Jak to bylo zlé za války, že byla bída a hlad. Čili tento dům dlouho plnil své dobré poslání. Za synapogy bylo zde kázáno slovo Boží, které je nazýváno duchovním chlebem k učení a sycení našich duší k šťastnému životu časnému i věčnému v nebesích, abychom byli lidem Božím. A nyní byl zde připravován chléb časný k síle a zdraví života vezdejšího.

Že oboje je potřebné a pravda napsal již Jan Amos Komenský, v písni svého Kancionálu z r. 1659:

"Nechť tedy hlas náš vděčný, vždy k Bohu vstupuje;
onť časný chléb i věčný nám z lásky daruje.
Ó, vyvyšiž se, Pane, a s bázní tvé jméno,
nám lidem k spáse dané, budiž vždy slaveno." Amen i amen.

Nynějším majitelem od r. 1965 je p. Jan Béža, strojvůdce vlaků ČSD. On koná odpovědnou službu ve dne i v noci, kolikrát i pro nás, když někam cestujeme. Zde si s rodinou koupil tento dům, aby bydlil blízko trati. Jsme rádi, že se pustil do rozsáhlé opravy a tak i tento památný dům zase dal do pěkného stavu. Dole, kde bývala modlitebna má garáž a příslušenství a nahoře byt. A tak jemu i rodině i nám všem přejeme vše dobré.

Ještě početní data:

V roce 1921 (pozn. editora: špatně čitelné) bylo sčítání lidu a jak Monografie zaznamenala, v tomto roku bylo v Praskolesích 994 obyvatel. Z toho 744 katolíků, 12 československých, 1 českobratrský evangelík, 2 pravoslavní, 251 bez vyznání a 4 Židé.