Původ rodu Horowitz

Jméno Horowitz – v různých přepisech také Horovitz, Hurwitz, Horwitz, Gurwitz či Gurevič – patří k nejrozšířenějším a nejznámějším příjmením v židovském světě. Za touto pestrou škálou variant se skrývá jeden a týž původ: malé město Hořovice ve středních Čechách.

Úvod

Rod, který se od tohoto místa odvozuje, patřil mezi levity a v průběhu staletí z něj vzešla řada rabínů, učenců, kabalistů i zakladatelů chasidských dynastií, jejichž vliv sahal od Prahy přes Polsko, Litvu a Uhry až po Palestinu a později Spojené státy [1][2][5].

Nejstarší stopy v Čechách

Podle Religionistické encyklopedie Sociologického ústavu Akademie věd ČR lze dějiny rodu H. v Čechách sledovat zpět až do 15. století; jméno odvozují od městečka Hořovice (německy Horowitz), odkud pocházeli nejstarší doložení nositelé tohoto jména [1]. Genealogický přehled JewGenPEDIA na základě pražských městských knih a práce historika Otto Munelese dokládá, že příjmení se v pramenech z konce 15. a počátku 16. století objevuje v latinské podobě "Horzowsky" a v české podobě "Hořovský", což jednoznačně odkazuje na původ z Hořovic [4].

Tvorba jmen podle míst, kde rodina bydlela (Izák Žatecký, Markvart z Kolína) a odkud se původně přestěhovala (Jakub Žatecký Žid z Prahy, Žalman Hořovský Žid z Prahy) je vidět na soupisu Židů datovaného k 1497 v publikaci Prameny k dějinám Židů v Čechách a na Moravě ve středověku [8]. 

Za zakladatele pražské větve rodu je považován Ješaja (Isaiah) ben Moše ha-Levi, který zemřel roku 1517 a je doložen jako mecenáš, jenž roku 1514 přislíbil finanční podporu pražským hebrejským knihtiskařům na vydání Pentateuchu [1][5]. Měl sedm synů, z nichž nejvýznamnější byl Aron Mešulam (Zalman) Horovic (1470–1545). Ten roku 1535 založil v Praze synagogu, později známou jako Pinkasova škola, a je někdy ztotožňován se Žalmanem Munkou, jemuž král Ludvík Jagellonský udělil roku 1525 privilegium, podle něhož měli být rabín a starší pražské židovské obce ustanovováni právě z členů jeho rodiny [1][5]. Pamětní deska v Pinkasově synagoze, spravované dnes Židovským muzeem v Praze, dokládá, že stavbu financoval "Aron Mešulam, syn rabiho Ješaji ha-Leviho, zvaného Zalman Horovic", spolu se svou manželkou – tato synagoga zůstala v držení rodu po celé 16. století a dodnes je součástí expozic Židovského muzea v Praze, které dokumentuje dějiny a materiální kulturu pražské a české židovské komunity [3].

Rozrůznění a šíření rodu

Z Ješajových synů vzešly další významné linie: Jisra'el zahynul roku 1568/1569 spolu se zetěm při pražském pogromu, Šabtaj Šeftl († 1555) působil jako představený obce a jeho potomci, mimo jiné Avraham ben Šabtaj Šeftl Horovic, se přestěhovali do Polska, kde v Krakově a Lvově zastávali významné rabínské a soudcovské funkce [1][5]. Avrahamův syn Ješaja ben Avraham ha-Levi Horovic (asi 1565–1630) se proslavil jako autor kabalistického díla Šnej luchot ha-brit (zkráceně ŠeLa), podle něhož byl nazýván "Svatý Šelo" [1][5]. Z linie Jisra'ele pak pocházel rabi Pinchas Horovic, švagr slavného krakovského učence Moše Isserlese a od roku 1585 představený Rady čtyř zemí – nejvyššího samosprávného orgánu polsko-litevského židovstva [1][5].

Rodinné sdružení Horowitz-Margareten sdružuje v současnosti přibližně 1 500 členů

Až do počátku 19. století zastávali příslušníci rodu rabínské funkce v desítkách měst Polska, Litvy, Ruska, Rakouska, Moravy, Uher i Německa [1][5]. V 18. století se z rodu vyčlenily i významné chasidské dynastie, mimo jiné bratři Pinchas Horovic z Frankfurtu nad Mohanem, autor díla Hafla'ah, a jeho bratr Samuel Horovic z Mikulova [5]. Potomci Samuela Horovice emigrovali v 80. letech 19. století do Spojených států. Po propojení sňatkem s rodinou Margaretenových provozovali známou pekárnu macesů Horowitz-Margareten; rodina následně založila i Rodinné sdružení Horowitz-Margareten, sdružující v současnosti přibližně 1 500 členů [5].

Tradice o španělském původu

Vedle doloženého bohemikálního původu udržuje rod od 19. a zejména od počátku 20. století také tradici, podle níž jeho kořeny sahají až do středověkého Španělska. Religionistická encyklopedie i Encyclopaedia Judaica tuto verzi zmiňují jako "jednu z tradic", podle níž počátky rodu H. spadají do Španělska, aniž by ji dále rozváděly [1][5]. Podrobněji tuto tradici popisuje anglická Wikipedie v hesle věnovaném rodu Horowitz, podle níž si rod uchovával přesvědčení, že Josef ha-Levi z Hořovic pocházel původně z Girony ve Španělsku a byl přímým mužským potomkem tamního učence Zerachji ha-Leviho z rodu Jicchari, jehož rodokmen se měl v biblické linii vracet přes Jicchara, syna Kehatova, až k proroku Samuelovi [6]. Tato genealogická tradice se stala součástí rodinné identity natolik, že ji na smrtelné posteli údajně připomínal i rabín Šmuel Šmelke Horovic z Mikulova (1726–1778), když prohlásil, že jeho duše pochází z duše proroka Samuela [6].

Historik a genealog Avrohom Marmorstein však ve své studii pro genealogický časopis Avotaynu upozorňuje, že spojení rodu Horowitzů se španělskou rodinou Benveniste (a potažmo se Zerachjou ha-Levim z Girony) se v dochovaných pramenech objevuje až od konce 19. století, a klade otázku, odkud a kdy se tato tradice vlastně vzala [7]. Také genealogický projekt zaměřený na Y-DNA analýzu mužské linie rodu Horowitz uvádí, že podle Marmorsteinovy studie nebyla iberská vazba u rodu doložena dříve než na konci 19. století, a že dosavadní genetická data tradici o společném předku s rodinou Benveniste zatím nepotvrzují [7].

Závěr

Původ Horowitzů z katalánské Girony (Gerony), odkud se po pogromech roku 1391 přesunuli do Hořovic, se objevuje v řadě židovských pramenů i moderních rodopisných studií – od starších rabínských tradic přes encyklopedická hesla až po současné genealogické a DNA projekty, které se snaží tradici ověřit pomocí Y-DNA analýz mužské linie.
K usazení rodu v Hořovicích a získání jména podle města Hořovic nemáme přímé středověké důkazy, nicméně zápisy jmen "Žid Hořovský z Prahy" nebo Žalman Hořovský Žid z Prahy" v dobových soupisech Židů tomu zcela odpovídají. Pojmenování rodiny Horowitz podle města Hořovice je tedy v literatuře obecně přijímáno. Působení rodiny v Praze je pak již doloženo jak písemnými prameny tak např. náhrobkem Aarona Mešulama Horowitze na Starém židovském hřbitově v Praze.

Přímé středověké doklady španělského původu jsou omezené a chybí jednoznačné písemné prameny, které by spojení s Gironou potvrzovaly už ve středověku; podle některých badatelů se ostatně iberská větev rodové legendy objevuje v dochovaných pramenech až od konce 19. století. Historikové proto španělský původ rodu většinou uvádějí jako rodovou tradici, nikoli jako nepochybně doložený historický fakt. 

Zdroje

[1] NOSEK, Bedřich. Horovicové (JKI-J). In: NEŠPOR, Zdeněk R. (ed.). Sociologická encyklopedie [online]. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2017–. Dostupné z: https://rg-encyklopedie.soc.cas.cz/index.php/Horovicov%C3%A9_(JKI-J)

[2] Horowitz Family. In: The YIVO Encyclopedia of Jews in Eastern Europe [online]. YIVO Institute for Jewish Research. Dostupné z: https://encyclopedia.yivo.org/article/1178

[3] Sbírkový záznam k dějinám rodu Horowitz / Hořovic. In: Digitální sbírky Židovského muzea v Praze [online]. Židovské muzeum v Praze. Dostupné z: https://collections.jewishmuseum.cz/index.php/Detail/Object/Show/object_id/75317

[4] HOROWITZ (הורװיץ). In: JewGenPEDIA [online]. Dostupné z: https://www.jewgenpedia.com/families/horovitz

[5] Horowitz. In: Encyclopaedia Judaica [online]. Encyclopedia.com. Dostupné z: https://www.encyclopedia.com/religion/encyclopedias-almanacs-transcripts-and-maps/horowitz

[6] Horowitz family. In: Wikipedia, otevřená encyklopedie [online]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Horowitz_family

[7] MARMORSTEIN, Avrohom. Does the Horowitz Family from Bohemia Really Descend from the Benvenisti Halevy Family from Spain? Avotaynu Online, 2016. Dostupné z: https://avotaynuonline.com/2016/03/does-the-horowitz-family-from-bohemia-really-descend-from-the-benvenisti-halevy-family-from-spain/; srov. též Levite DNA – Horowitz Family Trees [online]. Dostupné z: https://sites.google.com/site/levitedna/paper-genealogy/horowitz-family-trees

[8] Zur Geschichte der Juden in Bohmen, Mahren und Slesien von 906 bis 1620. Gottlieb Bondy, Franz Dworský. Prag, 1906